„Co se to s tím světem děje? Do jakého světa jsme to přivedli děti? Co s nimi bude?“ Tyto a podobné věty slýchám v poslední době od rodičů malých dětí, kteří reagují na mediální zprávy o násilí, o teroristech, apod.
Nechci věci zjednodušovat, ale musím v této chvíli opakovat starou a banální pravdu: všechno začíná v rodině.
Nedávno prošla médii zpráva o matce ruské dívky, která se stala džihádistkou. Dívka se seznámila s islámským radikálem, který ji během dvouleté známosti úplně „vygumoval“ mozek. „Porodila jsem monstrum!“ prohlásila matka v zoufalství. Ne! Ta paní, chce-li své dítě nazvat monstrem, si plete pojmy. To monstrum vychovala. Porodila nevinné dítě.
V dobrých rodinách děti ctí rodiče, kterým věří. Dobře vychované dítě v rodině, která plní svoji funkci, představí své kamarády vždy svým rodičům hned na začátku známosti, pokud s takovými kamarády tráví více času. A je na rodičích, aby si kamaráda patřičně prověřili. Dítě, kterému rodiče věnují nutné penzum času v průběhu růstu do dospělosti, připraví svého potomka náležitě na nástrahy života, a vyzbrojí mladého člověka dobře vybudovaným vnitřním systémem hodnot proti tomu, co se nedělá.
Nedávno jsem viděl inscenaci divadelní hry Lesík od norského autora Jespera Halleho. Ve hře je skupinka dětí (hrají je dospělí herci), kteří denně tráví čas v jakémsi lesíku za městem, kde provozují dětské hry. Svým chováním dokonale kopírují chování svých rodičů, případně před rodiči utíkají z domu, protože rodiče je trestají fyzickými tresty, jsou to alkoholici, doma jsou časté konflikty, rodiče se nechovají k sobě ani ke světu hezky, a tak dále. Mezi dětmi jsou i sociální rozdíly, a chudé děti vnímají rozdíl mezi nimi a dětmi bohatších rodičů jako křivdu.
Také zde nechci zjednodušovat, vím, že do hmotné nouze může člověk spadnout i nezaslouženě, ale to jsou výjimky. Většinou si za svoji chudobu můžeme sami, ostatně můj otec mi vtloukal do hlavy přesvědčení, podle kterého je nejbohatší ten, kterému stačí k životu a spokojenosti nejméně. Vychovávat dítě v pocitu křivdy vůči společnosti, ve které vyrůstá, je jízdenka do světa terorismu.
Téměř celý svět dnes řeší problémy ohrožující samu podstatu lidské civilizace. Potýkáme se však jen s následky. Chceme-li začít řešit příčiny, začněme hned dnes tím, že svým dětem budeme věnovat více času a pozornosti. Jinak svět který známe brzy nahradí živočišné druhy, které člověka přežijí poté, co člověk sám lidskou civilizaci tím, že nedobře pečuje o své potomky, sprovodí z planety Země.
