V Lidových novinách ze dne 12. prosince se publicista Miroslav Schiffert v článku Neviditelné, zato hodně prožívané hranice, zabývá mimo jiné myšlenkou na soustátí Polsko-Česko-Slovensko. Hezká myšlenka, ale dnes nerealizovatelná.
Ne že bych takové unii tří vyjmenovaných států, sousedících spolu ve střední Evropě, nefandil. Lidé, žijící od pradávna na jejich území mají mnoho společného, velmi blízkými jazyky počínaje a historií jako takovou v mnohém konče. A přesto je dnes jen pomyšlení na společný stát ve středu Evropy, ve kterém by společný domov našly slovanské národy, jen krásnou utopií. Proč?
Poláci jsou národem převážně katolickým, a věřících, praktikujících katolíků, hlásících se k římsko-katolické církvi, je tam ve srovnání s Českou republikou mnohem více. V tomto směru mají Poláci blíže ke Slovákům, než k Čechům. Až se tomu sami podivují: byl jsem svědkem divadelního představení hry Mše, jejímiž autory jsou Poláci Artur Zmijewski a Igor Stokfiszewski. Postava kněze v průběhu tohoto představení hraného před publikem v Ostravě se podivovala ateismu obyvatel České republiky slovy: Kdo nám, Polákům, dal víru? Přece váš, český biskup Vojtěch! A kde je dnes vaše víra? Další rozdíl najdeme ve vztahu k Rusku: velmocenské až imperiální chování ohrožující Polsko přičítají dnes Poláci ruskému prezidentu Vladimíru Putinovi mnohem výrazněji, než Češi a Slováci, a vnímají toto jednání jako velkou hrozbu. Vzpomeňme dění okolo zamýšleného amerického radaru v Brdech. Češi byli výrazně proti, Poláci nabídli své území.
Na Slovensku jsou zase mnohem výraznější projevy nacionalismu, než v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. V tomto směru tak extremistického župana, jako mají Slováci v představiteli Banskobystrického kraje Marianu Kotlebovi, mezi českými hejtmany a polskými vojvody nenajdeme. Některými Slováky je označován dokonce za klerofašistu. Ale pozor! Má na Slovensku nemalou obec příznivců.
Důvodů pro společný stát není i tak málo: byl by to stát velký, s velkým počtem občanů, kteří by měli přístup k moři, k velehorám i k velkým jezerům, měl by silné zemědělství i průmysl, v čase, kdy Evropská unie je ohrožena rozpadem více než kdy ve své krátké minulosti by byl naopak příkladem hledání toho, co lidi spojuje více než rozděluje. Jenže právě tady je jádro pudla: vzhledem k výše zmíněným rozdílům by občané všech tří států museli sami v sobě potlačit malost a provincialismus, což se týká hlavně obyvatel Česka a Slovenska. Nemluvě o tom, že by zmizel problém vzájemného vztahu polské národnostní menšiny a české většiny na Těšínsku, který je už více než sto let stále živý. A co sport? Společná polsko-česko-slovenská fotbalová jedenáctka by určitě byla obávaným soupeřem, společný hokejový tým by byl také velmi silný, a dalších sportech bychom mohli mluvit dál a dál.
No řekněte sami: nechtěli byste žít v takovém velkém středoevropském státě?
