Církve, majetek a soudobí Antikristi.

Žijeme v době, kdy hmotný majetek a peníze vládnou zejména křesťanské části světa. Zároveň si připomínáme 600 let od upálení Jana Husa, který vedle výzvy církvi k obraně pravdy horoval pro návrat k duchovním hodnotám.

Měly by to být právě všechny církevní instituce, bez rozdílu zdali se jedná o katolíky či prostestanty, včetně všech řádů a kongregací, které by si zejména v letošním jubileu Husova upálení měly slova Jana Husa vzít k srdci. Jak ale vidno z množících se žalob nejrůznějších církví, řádů atd., směřujících hlavně k rozšiřování vlastního hmotného majetku, z těchto církevních institucí se v duchu dnešní doby stávají spíše podnikatelské subjekty, než správci ducha a šiřitelé a obránci pravdy.

Církve, a mezi nimi zejména ta největší, katolická, se snaží o získání vyšší důvěry ze strany všech lidí, ať už se ten či onen hlásí k víře, či nikoli. Snaha je to chvályhodná, a mnohé konkrétní skutky a církevní akce směřující k rozvoji duchovního života žádoucí výsledek a růst respektu k církvím opravdu přinášejí. Jenže pak stačí jedna mediální zpráva o soudní při o nemovistosti či peníze, a ztráta sympatií i důvěry je mnohem větší, než případný zisk z bohumilých akcí. Co církvím právoplatně patří, to nechť je jim vráceno. Ale často usilují o majetek, který jim podle práva nepatří. Prohraná žaloba pak nejen že nepřinese  majetek, ale mnoho lidí od církví a možná že i od víry (i když víra a církev spolu nesouvisí)  odvrátí. Cožpak tohle si církevní preláti neuvědomují? Cožpak jim touha po majetku zaslepuje oči? Pak ovšem za snahu zbohatnout patří mezi ty, na které právě Jan Hus poukazoval v souvislosti s prodejem odpustků s tvrdým obviněním: takto může postupovat jen Antikrist!