Pokora herečky nominované na Cenu Thálie.

Sedím v malé kavárně v Ostravě a povídám si s Hanou Fialovou, muzikálovou herečkou a zpěvačkou z ostravského Národního divadla moravskoslezského. Subtilní tmavovláska ve středním věku srší energií, překypuje emocemi, ale v jejím projevu není ani stopa po nějaké přepjatosti, vyumělkovanosti. Právě naopak: upřímnost a přímočarost dominují.

Povídáme si den před velmi očekávanou premiérou slavného muzikálu Andrewa Lloyda Webbera Sunset Boulevard. O uvedení tohoto slavného kusu v minulosti usilovalo několik domácích divadel. Česká premiéra muzikálu však nakonec zazní právě v Ostravě. Hana Fialová si v něm zahraje titulní roli, vytvoří postavu Normy Desmondové, skutečné a kdysi velké hvězdy němých filmů, která touží po slavném návratu. Příběh Normy je znám především ze slavného flmu režiséra Billyho Wildera, který ve stejnojmenném snímku z roku 1950 poodhalil skandálním způsobem tajemství světa hollywoodského filmu. Hana Fialová vystoupí v alternaci se slovenskou muzikálovou hvězdou Katarínou Hasprovou, dcerou režiséra Pavla Haspry a herečky Soni Valentové.

V poslední době je zvykem uvádět dvě tzv. premiéry, byť už samotný název „druhá premiéra“ je protimluv. Dělá se to kvůli alternacím v obsazení, protože většina divadel si do titulních rolí vybírá dvojice představitelek a představitelů kvůli možným absencím z nejrůznějších důvodů. A Hana Fialová, dvojnásobná držitelka užší nominace na Cenu Thálie (2011 a 2014) bude tentokrát zpívat až v té tzv. druhé premiéře, která je mnohem méně prestižní, než skutečné první provedení. Nominace za rok 2014 jí přitom byla přiřčena za fenomenální ztvárnění postavy Edith Piaf v hudebním dramaru Edith a Marlene.

„Samozřejmě že ten rozdíl vnímám. A neznám nikoho, komu by to bylo jedno. Kdo říká, že v tom žádný rozdíl není, tak je to myslím si trochu pokrytectví. Každý se s tím musí poprat po svém. Je dáno, že ta první premiéra je prestižní záležitost. Spousta hostů, a tak dále. Nicméně: prožila jsem si to už u muzikálu Marguerite, kde jsem zpívala titulní roli. Na jeviště jsem se dostala až při třetím představení. Nezpívala jsem ani první, ani druhou premiéru. Samozřejmě mne to ranilo. Až jsem si začala říkat: je něco špatně? Dělám něco blbě? Samozřejmě jsem šla na premiéru popřát kolegům Zlomte vaz. A dalo mi to velkou školu. Pak jsem za tu roli byla nominovaná na Thálii. Takže se snažím potlačit své ego, zvládnout to, a říkám si, asi to má nějaký důvod,“ svěřuje se Hanka s příslovečnou upřímností.

A pak následují slova, která zaslouží velkou poklonu: „Jestli tu Thálii letos dostanu, tak to nebude jen ocenění mé práce, ale ocenění všech, kteří v Piafce děláme, včetně režiséra Janusze Klimszy, kterému jsem velice vděčná. A také by to bylo ocenění všech, se kterými jsem na jevišti, a také uznání kostymérkám, garderobiérkám, muzikantům, prostě všem. A nesmím zapomenout na diváky. Zatím na každé repríze při děkovačce vstávají a dlouho tleskají ve stoje. Já bych je všechny nejraději objala a zulíbala. Právě jim vděčím za všechno. Žádná cena se nevyrovná takovému diváckému ocenění. A i kdybych nikdy žádnou nedostala, stejně pojedeme s kolegy a kamarády dál.“

Nepatřím ke ctitelům show byznysu. Komerční muzikály nevyhledávám, je v nich plno povrchosti. Snad právě proto mne setkání s Hanou Fialovou, v jejímž projevu není ani stopy po povrchosti a účelovém efektu, ale naopak plno pokory a moudrosti, tak nadchlo.