Ano, ale poněkud s jiným účelem, než na jaký jsme u zařízení s podobným názvem zvyklí. Populace stárne. Ne však každý senior, tedy žena či muž po šedesátce, je na tom se zdravím tak špatně, že už nemá pomyšlení na žádné aktivity.
Chodím po městě, a vidím je, důchodce, posedávající na lavičkách, ve společnosti holubů, které krmí kousky rohlíku. Alespoň taková společnost – protože co seniory tíží nejvíce, to je samota, opuštěnost. Potomci, synové, dcery, vnoučata, ti všichni pro své babičky a dědečky nemají čas.
Často se mluví o potřebě mateřských školek. Stát dokonce umožňuje existenci mateřinek rodinného typu. A co senioři?
Představuji si dům, a v něm nejrůznější služby. Pestrý program pro každý den. Ordinace praktického lékaře, psychologa, pedikůra. Pro babičky kadeřnice, vizážistka, pro dědečky holič. Samozřejmě knihovna, ale proč ne dílna pro kutily. Místnost s počítači napojenými na internet. Malá tělocvična s vybavením pro rehabilitační cvičení. Sálek pro malá divadelní představevní, pro besedy se zajímavými hosty. Venku hezká zahrádka s lavičkami. Společná jídelna s kuchyní a nabídkou jídel za přijatelné ceny. Šmejdům vstup přísně zakázán – takový nápis může být i na fasádě.
V budově, která patří městu, by podobné zařízení mělo sloužit svému účelu, a nájem za metr čtvereční plochy by měl být symbolický. Ve větších městech i více zařízení podobného typu, aby vzájemná konkurence zvedala kvalitu i kvantitu služeb. A pokud někde v České republice něco podobného již funguje, prosím, ozvěte se.
