Colours of Ostrava a maximalizace zisku.

Včera skončil čtyřdenní hudební festival Colours of Ostrava. Čtyři dny skvělé hudby, ale o tom teď řeč nebude. Bude to o penězích.

Nakrmit a napojit čtyřicet tisíc lidí shromážděných ve festivalovém areálu, to dnes není nic složitého. Nabídka služeb v tomto směru je obrovská. Každý stánkař ovšem musí organizátorů Colours of Ostrava zaplatit za umístění stánku v areálu nemalé peníze. Místo, které je mu vymezeno, se cenově liší od ostatních v tom, že v areálu jsou obchodně atraktivní místa a zapadlé kouty, a podle toho majitel stánku zaplatí. Rozumím také tomu, že cena za stánek (několik desítek tisíc korun) se musí promítnout do ceny prodávaných jídel a nápojů. Ale jedné věci nerozumím: Svoboda trhu přece platí jak pro stranu nabídky, tak pro stranu poptávky. Jenže když organizátoři zakáží pronést si do areálu vlastní v obchodě koupený nealkoholický nápoj, staví konzumenta do nerovných podmínek. Člověk musí pít, a ve vedrech dvojnásob. Ano, v areálu je k dispozici kvalitní pitná voda zadarmo. Pivo a kofola za čtyřicet korun je tedy otázkou svobodné volby konzumenta. Ale ten zákaz vlastního nealkoholického nápoje pro návštěvníky bych zrušil. V rámci svobody trhu.

Jsem zastáncem tržního systému. Věřím tomu, že člověk dělá jen to, co chce dělat, a to i v případě, že mu nějaká činnost nepřináší zrovna hromadu potěšení, ale existuje nějaký důvod, aby byla činěna. Uznávám a respektuji lidskou snahu po dosažení užitku. Ale moje tolerance končí u snahy maximalizovat zisk právě tím způsobem, že bezohledně využívá všeho shora řečeného. Někdo namítne: trh nemá city. Netahej do ekonomie morálku, apod. Souhlasím. Trh, ekonomie atd. však souvisí s člogvěkem a jeho konáním – samy o sobě neexistují.

Podobné je to s jídlem. Placka bramboráku za padesát – no dobře. Prodávající ví, že zákazník koupí. V případě jídla nemám organizátorů Colours of Ostrava co vytknout, návštěvník si může vlastní jídlo přinést, jen si říkám, jestli by někdo při třiceti pěti korunách za bramborák nekoupil placky dvě …

Co mi ale opravdu vadí, to je snaha po maximalizaci zisku spojená s poplatkem za vstup do tzv. Bolt tover – vyhlídkové věže nad památkovým areálem vysokých pecí. To musí být na základě rozhodnutí vlastníka – Vítkovických železáren. V průběhu mimofestivalových dní je možné vyjet do restaurace ve věži za dvě stovky, přičemž v ceně je konzumace ve výši jedné stokoruny. To se zdá být v pořádku. Proč však v průběhu festivalu stojí vstupenka na věž 190 kč (a bez konzumace)? Asi proto, že čtyřicet tisíc lidí kteří letos navštívili Colours of Ostrava je přece zdroj zisku, nebo ne? Nechci, aby vyhlídková trasa byla v ceně vstupenky, ale ne každý z mimoostravských návštěvníků si může dovolit počkat, až festival skončí (a tak maximalizovat svůj užitek z návštěvy areálu vysokých pecí). O polovinu nižší cena vstupenky by nikomu neublížila, pravda užitek vlastníka by byl menší. Nicméně projekt byl financován za peníze EU …

Festival byl letos po hudební stránce opravdu vydařený. Škoda těch několik málo kaněk na kráse.