Migrační vlna – šance pro Evropu.

V záplavě nejrůznějších názorů na současnou situaci v Evropě, spojenou s migrační vlnou, jsem zaznamenal minimum slov o prospěšnosti přívalu uprchlíků do evropských zemí.

Přesto jsem přesvědčen, že ty tisíce jednotlivců i rodin, které přicházejí do Evropské unie a hledají tu místo k životu, když se v jejich domovských zemích žít nedá, přinášejí spolu s problémy i velkou šanci pro Evropu.

V historii najdeme okamžiky, ve kterých se všechny dobré síly spojí a postaví se společně proti nebezpečí. Jaké je ovšem to nebezpečí, proti kterému je třeba se nyní postavit. Co to vlastně je?

Je to nebezpečí rozpadu Evropské unie.

Právě nyní nastala chvíle nutného probuzení a angažování všech kteří věří v budoucnost Evropské unie jako konfederace suverénních států se společnou obrannou a zahraniční politikou. Právě nyní nastala chvíle, kdy musí všichni slušní a demokraticky smýšlející lidé ve všech evropských zemích vystoupit z anonymity mlčící většiny proti extremistickým, nacionalistickým a xenofobním silám, parazitujícím na migrační vlně, ze které se snaží získat vlastní politický kapitál.

Migrační vlna, o které mnozí mluví jako o poslední kapce do poháru rozpadu Evropské unie, se naopak může stát sjednocujícím faktorem, díky němuž ze současné situace vyjde Evropa jako silný svazek demokratických států, spojených humanistickým ideálem.

Každá věc, každá záležitost v životě jednotlivce i společnosti, má své dobré a špatné stránky. Těch dobrých je třeba využít, těch špatných také, a to k tvorbě mechanismů špatnostem zabraňujícím. Přesně tak je třeba zacházet i s problematickou migrační vlnou. Je naprosto nutné nepodlehnout zevšeobecňování, v jehož důsledku jsou všichni migranti, nebo alespoň jejich naprostá většina spojena s radikálním islamismem. To je jedno z tvrzení, kterými zejména nacionalisté a extremisté získávají nové příznivce. V naprosté většině jsou mezi migranty mírumilovní jedinci, případně matky a otcové hledající pro své děti šanci k pouhému přežití. Být v jejich životní situaci, chovali bychom se podobně.

Ano, když hosté přicházejí do nového prostředí, musí se přizpůsobit životním, společenským i politickým podmínkám v místě historicky vytvořeným. Evropské země jsou povinny vůči vlastním občanům obranou místních obecně přijatých zvyklostí a životních podmínek. Evropská unie je povinna bránit své vnější hranice před všemi, kteří by tyto podmínky chtěli narušovat. A právě nutnost zvládnutí této obrany je tou největší šancí pro evropskou budoucnost.