Volby jsou pro hlupáky.

Únorové vydání Literárních novin přineslo krátký článek s titulkem Volby jsou pro hlupáky. Článek je o momentální situaci v USA, ale problematika, o kterou v článku jde, se týká celého takzvaně demokratického světa.

V textu jsou slova o prvcích tvořících demokratickou správu zemí, jako jsou pravidelné volby, svoboda projevu a sdružování, všeobecné volební právo. Následuje odstavec: „Když přijde na preference ekonomických elit a jimi kontrolovaných zájmových skupin, průměrný Američan má na veřejnou politiku vliv jen minimální, blížící se nule, a z hlediska výsledného dopadu statisticky nevýznamný.“

V České republice máme svobodné volby, ve kterých volíme politické představitele. Volíme lidi, kterým je následně svěřena do rukou moc, vláda nad věcmi veřejnými. Ve skutečnosti často volíme ty, kterým ani tak nejde o správu věcí veřejných, jako o to získat z takové správy co nejvíce pro sebe. Článek o poměrech v USA hovoří ovšem o tom, že Spojené státy už nejsou demokratickou zemí, ale že se staly oligarchií, tedy státem, ve kterém vládu nad veřejnou správou, ale nejen nad ní, drží v rukou ti nejbohatší. Ti, kteří mají dost peněz na ovlivňování voličů, a díky tomu si mohou koupit úplně vše včetně voličských hlasů. Něco podobného se ovšem děje nejen u nás, v ČR, ale v mnoha zemích světa, které mají oficiálně systém parlamentní demokracie. V takovém případě je titulek tohoto článku oprávněný.

Volby ale pro hlupáky být nemusejí.

Stačí když se volič nenechá ošálit silou peněz a laciných předvolebních hesel o tom, že se bude mít lépe, když volit právě toho, kdo slibuje nejvíce. Nelze nevzpomenout na Winstona Churchilla a jeho slova pronesená poté, co byl pověřen vytvořením vlády ve válečném roce 1940: "Nemohu vám slíbit nic než krev, dřinu, slzy a pot.“ Bylo to v čase ohrožení demokracie fašistickým Německem a jeho spojenci. Omlouvám se za jistou nadsázku, ale dnes je demokracie (vláda lidu) také ohrožena. Světové bohatství odvozené z toho, co je naše planeta schopna vyprodukovat skrze práci miliard lidí, se dostává do rukou několika jedinců. Ti ve skutečnosti začínají vládnout světu. I v zemích s vysokou životní úrovní se nadále rozšiřuje propast mezi bohatými a chudými. A bohatí prostřednictvím platných zákonů zejména v daňové oblasti, ale nejen tam, nadále své příjmy zvyšují, a to na úkor veřejných rozpočtů.

I dnes, stejně jako v roce, kdy padla Churchillova slova, bude třeba hodně dřiny, slz a potu na to, aby nemuselo být prolito hodně krve. Společnost se radikalizuje, milionů nespokojených lidí odhodlaných ke všemu narůstá. Je dobré tuto nespokojenost promítnout do občanské odpovědnosti. Tak, abychom si nemuseli říkat, že z nás voličů zase někdo udělal hlupáky. Cesta skrze krev a spálenou zemi je cesta špatná. Využijme možností svobodných voleb. Takovou možnost pořád ještě máme. Ale nemusí tomu tak být dlouho do budoucna.