Titulek tohoto článku není zároveň popisem aktuální skutečnosti, nicméně stav dnešní reality v České republice co se politických autorit a fungování institucí týká potřebuje změnu, jinak kráčíme k rozpadu státu.
Na setkání pedagogů středních a vysokých škol se přednášející zeptal přítomných: víte, jaký je rozdíl mezi oficiální a přirozenou autoritou? K odpovědi se nikdo neměl, a tak přednášející pokračoval: „Oficiální autoritou se můžete stát například jmenováním do funkce. Nebo na základě výsledku voleb, který z vás učiní zastupitele, nebo poslance či senátora. Zvoleni nebo jmenováni můžete být z různých důvodů, není-li však mezi nimi i ten důvod, že mezi lidmi požíváte přirozené autority, vyplývající z vaší osobnostní kvality, v naprosté většině případů se nestanete obecně respektovaným člověkem. Jsme zde na setkání pedagogů. Často slýchám nářky nad stavem dnešních zejména základních a středních škol a učilišť. Pedagogové mají velké problémy například utišit třídu po svém vstupu do třídy na začátku vyučovací hodiny. Je to zákonité: nemají li přirozenou autoritu, to že jsou vystudovaní učitelé a tudíž oficiální autoritou, nic neznamená.“
Autority všeho druhu by měly mít vedle té oficiální i tu přirozenou. Bohužel tomu tak není. Ale nemají-li přirozenou autoritu lidé, v jejichž rukou se ocitla správa věcí veřejných, tedy zastupitelé, poslanci, senátoři, ministři a prezidenti, je stát, který mají spravovat, na cestě k rozpadu. Fungující stát totiž tvoří fungující a respektované instituce, vedené respektovanými autoritami: školy, zdravotní a sociální ústavy, ministerstva, soudy, státní zastupitelstva, policie, atd. Ti všichni mají vykonávat svoje povinnosti příkladným způsobem. Nepracují-li instituce příkladným a respektovaným způsobem, vede to k chaosu, anarchii, kterých velmi dobře umí využít ti, jejichž cílem je dosažení moci. Moci, která znamená sice možnost správy věcí veřejných, ale ne k prospěchu veřejnosti, nýbrž hlavně k prospěchu jich samotných. Dojdou-li věci tak daleko, nastává rozpad právního systému, konec vlády zákona a začátek zvůle.
Tak a teď to aktuální: V minulosti byly mezi státy vedeny konvenční války, ve kterých chtěl jeden stát dobýt území druhého. Dnes žijeme ve světě, ktetý už takové války většinou má za sebou (až na výjimky), ale válka se vede! Válka hybridní, jejímiž zbraněmi jsou procesy vedoucí k rozpadu státních institucí. Stát, který nefunguje, je už pak velmi snadnou kořistí.
Mám obavu, že dnešní politická reprezentace včetně prezidenta republiky se tímto problémem nazbývá tak intenzívně, jak by měla. Dnešní politická reprezentace má politickou moc, dosáhla možnosti spravovat tuto zemi. Pokud to ale přestane dělat ku spokojenosti většiny občanů České republiky, pokud veřejnost ztratí důvěru ve správce naší země ještě ve větší míře, než je tomu dnes, nečeká nás nic dobrého.
