Ukrajina: Naděje na mír je stále menší.

„To, co si nepřejete, raději ani ve slovech nevyjadřujte,“ říkal poslancům Federálního shromáždění v roce 1992 tehdejší místopředseda federálního parlamentu Jan Sokol. Řeč tehdy byla o možném rozpadu československého státu na Českou a Slovenskou republiku. „Těmi řečmi ten nežádoucí stav přivoláváte,“ dodával Jan Sokol.

Slova Jana Sokola si dodnes pamatuji a snažím se jimi řídit. A proto raději ani nevyslovím to slovo, které se v souvislostí se současným děním na Ukrajině v mé mysli ozývá stále hlasitěji.

Mnozí komentátoři se při analýze Ukrajinské krize odvolávají na historickou zkušenost. Je připomínán hitlerovský zábor Sudet, Pražské jaro a srpen 1968. Stejně jako z úst Hitlera před více než šedesáti pěti lety o nutné ochraně Němců žijících v Sudetech i dnes padají z úst vládce Kremlu Vladimíra Putina slova o nutné ochraně Rusů žijících na Ukrajině. Stejně jako v srpnu 1968 i dnes padají slova o západním vlivu – tehdy na Prahu, dnes na Kijev.

Někteří naši komentátoři dokonce zmiňují Kosovo a jeho vyhlášení nezávislosti při podpoře vyhlášení krymského parlamentu o odtržení od Ukrajiny. Zapomínají na jediné: Kosovo se sice odtrhlo od Srbska, ale nechtělo se připojit k žádné velmoci, Krym chce do náručí Moskvy.

To, že Ukrajinská krize je součástí boje o velmocenský vliv ve strategické části světa, je dnes jasné všem. Že jde o přístup k Černému a Azovskému moři v případě připojení Ukrajiny k Evropské unii. Že jde o suroviny, o plyn a ropu. V mysli Rusů je dnes vytvářeno přesvědčení, že Evropská unie rovná se NATO, NATO rovná se USA, a tedy není možné USA pustit na Krym. A nejen na Krym, jak dosvědčují snahy Oděsy, Nikolajeva, Chersonu a dalších velkých měst ve východní Ukrajině, které usilují o připojení ke Krymské autonomní republice.

Krym daroval Ukrajině Nikita Chruščov v letech, kdy šlo spíše o symbolický dar – Ukrajina byla součástí Sovětského svazu a bylo jedno, jestli Krym patří Ruské sovětské socialistické republice nebo Ukrajinské sovětské socialistické republice, neboť „sojuz něrušimij“... hřmělo z hymny Sovětského svazu. Tato slova zmizela, zůstala však stejná hudba. Jak symbolické...

Celosvětový mír je dnes ohrožen. Situace je dnes stejně třaskavá, ne-li třaskavější, než v dobách kubánské krize, kdy prezident Kennedy a první tajemník Chruščov měli prst na spoušti jaderného arsenálu. Mír však byl pro oba dva důležitější, než cokoliv jiného.

Doufám, že dnes budou s podobným přístupem k Ukrajinské krizi postupovat jak Obama, tak Putin.

A že to slovo, které jsem nevyslovil, i ve své mysli zařadí do celku toho, co si nepřejí....