Proč lidé nechodí na fotbal?

V Lidových novinách ze čtvrtka 10. prosince vyšel článek s titulkem Fotbalové prokletí soudruhů z ČSSR. Autorka Dana Zárubová se v textu zamýšlí nad příčinami nízkých návštěv na utkáních české podzimní ligy.

Mezi příčinami malého počtu fanoušků v ochozech stadionů jsou zde zmíněny např: údajná malá atraktivita české ligy jako takové, kterou ale autorka hned zpochybňuje rostoucím pohárovým koeficientem, byť nasbíraným v béčkové Evropské lize, i počtem tří gólů, vstřelených v průměru na zápas. Mezi dalšími důvody se objevuje nízký komfort diváků a mizivá kvalita nabízených služeb k občerstvení, ale opět se v zápětí čtenář dočte, že v ochozech je málo diváků i tam, kde je tato nabídka kvalitní. Nechybí samozřejmě ani zmínka o zmanipulovaných výsledcích a „minelách“rozhodčích. V souvislosti s titulkem pak autorka argumentuje jakýmsi federálním prokletím, z kterého viní blíže nespecifikované soudruhy z ČSSR, kteří prý mohou za to, že fotbalu u nás i na Slovensku od dob společného státu rozumí každý, ale na stadiony nechodí nikdo. Tady už končí má snaha o pochopení celého článku.

Nabízím několik jiných důvodů klesajícího počtu zakoupených vstupenek na fotbal:

Ještě v časech československé federace jsem chodil na Baník na Bazaly i se svými syny. Vůbec jsem se nebál, že bych tím, že je vezmu na fotbal, ohrožoval jejich mravní výchovu. Dnes bych děti na fotbal nevzal v obavách, že jim těžko dokážu vysvětlit chování přihlížejících v sektoru vyhrazeném tak zvanému „tvrdému jádru“ fanoušků. To ve valné většině nejsou fanoušci fotbalu, ale hulváti, kteří si jdou na fotbal léčit svoje mindráky, zařvat si a někde se porvat se stejně motivovanými příznivci soupeře.

Párkrát jsem jel vlakem, kterým na zápas svého týmu jeli fanoušci v jeho barvách. Už na nádraží, kde vstupovali do vlaku, asistovala těžkooděná policie, stejně tomu bylo i v cílové stanici, odkud řvoucí opilý dav skandující primitivní a vulgární hesla museli policisté vést až na stadion. Takové projevy opravdu nemusím poslouchat.

Autorka textu si místy posteskne, že v zahraničí se na fotbal chodí. Ano, chodí. Protože je to mnohem kultivovanější podívaná, než u nás. V Anglii je v ochozech tolik lidí v kravatách, že procentuelně překonají počty podobně oděných v pražském metru. V Itálii jsou sborové zpěvy fanoušků doslova kouzelné, a podobné je to ve Španělsku. I německé stadiony jsou při zápasech naplněny lidmi, kteří se chovají sportovněji, než je na českých stadionech zvykem. Takže si dovolím pohled do budoucnosti: Dokud se atmosféra na tuzemských stadionech nezmění, návštěvy se nezvýší.